Staré včelíny našich dědů
O víkendu bylo hezké počasí, po sněhu ani památky, tak jsme se zajeli podívat na dva staré opuštěné včelíny. Pojdte se s námi podívat jak včelařili naši dědové a pradědové, to byli Páni včelaři!
V sobotu ráno jsme vyjeli do nedalekého městečka Mrákotín, kousek od Javořice, nejvyššího vrcholu Vysočiny. Okolí Mrákotína obklopují hluboké lesy a široké pastviny a louky kde jistě kvete spousta bylin. Pro včelaření jednoznačně ideální místo, díky svojí rozmanitosti snůšky pro včely a jiný hmyz.
Kocháme se krajinou a už přijíždíme k prvnímu starému včelínu. Asi 2 km za Mrákotínem jirkův praděda, Antonín Slavík, vymýtil kus lesa, založil zde zahradu a postavil včelín.
Antonín Slavík u svého včelína, v obleku starosta obce Mrákotín.
Původní dřevěný včelín zde již však není. Antonín Vejmělka, zeď pradědy Slavíka, zde vybudoval podsklepený zděný včelín.
Dřevěná konstrukce úlů je vestavěna do cihlového zdiva.
Úly se dají spojit a vytvoří tak dva “nástavky.”
Pamatuji si, jak jsem jako malý kluk pomáhal dědovi a babičce včelařit. Vše se tehdy dělalo ručně, včetně vytáčení medu ručně poháněným medometem. Děda dělal vždy výborný med, hlavně lesní, protože okolní jehličnaté lesy poskytují ideální podmínky pro mšice, producenty medovice.
Babička nikdy nepoužívala ke včelaření ochranné pomůcky. Byla zkušená a věděla jak se včelami zacházet. Zato já, včelař zelenáč, jsem žihadel pokaždé dostal několik. Ale babička byla připravena a měla po ruce vždy lahvičku s octem a ránu od žihadla neutralizovala.” Vzpomíná Jirka.
Otevřeli jsme další dvířka úlu a nestačili se divit! Ve starém úle se nějaký předešlý rok usadily vosy a vybudovali zde obrovské hnízdo velikosti medicinbalu. Naštěstí hnízdo bylo prázdné. Na rozdíl od včel, u vos přes zimu přežije jen hybernující královna a na jaře založí někde jinde novou kolonii.
Včelař Martin, jakožto náš hlavní truhlář, hned navrhoval pustit se do rekonstrukce úlů a chovat včely opět zde. Po dlouhé diskuzi jsme se ale shodli, že je lepší mít včely co nejblíže trvalého bydliště, protože na jaře nás čeká hodně práce ve včelách. Dlouhá dojezdová vzdálenost by nám byla překážkou… Ale snad se sem Jirka někdy vrátí, povzdechl si.
Přesouváme se dál. Objeli jsme přírodní park Javořice a u rybníka Mrzatec jsme objevili další včelařský skvost. Hezky zachovanou dřevěnou včenici, starou přibližně 50 let. Očividně je již nějakou dobu opuštěna.
Uvnitř dřevěné konstrukce se nacházejí nástavkové úly, nikoli vestavěné jako na předešlé včelnici.
Dovnitř jsme však nešli, ani jsme nenašli jiné informace o majiteli včelnice. Pokud by majitel náhodou četl tento článek, at se nám ozve. Rádi by jsme se dozvěděli více o historii jeho včelína.
Tímto končí první díl seriálu Staré včelíny našich dědů. Těšte se na další!
Kluci z Jedunamedu.
