Vše co potřebujete vědět o medu

March 7, 2018

Med je výrobek včely medonosné. Včely sbírají nektar a jiné šťávy, jež se vyskytují na rostlinách a přidávají k nim výměšky žláz svého těla a přeměňují je v med, který ukládají do buněk plástů v úlech. Zralý med včely zavíčkují.

 

Nektar je sladká šťáva tvořící se ve zvláštních žlázkách nektarních různě v květu umístěných, většinou tak, aby hmyz deroucí se k nektaru otřel se o prašníky a bliznu a přenesl pyl a tím květ zúrodnil. Množství nektaru, jež květy vylučují, řídí se podnebím, krajinou a její květenou. Za počasí teplého a vlhkého květy hojně medují. Dalším zdrojem je medovice, nebo-li medná rosa, vyskytující se na povrchu listů různých stromů a keřů i jehličí. Mnohdy bývá jedle nebo modřín mednou rosou jako obalen, že jehličí zdá se jako ojíněno. Medovice, spadek neboli medná rosa jsou sladké šťávy listů, vylučované bodnutím mšic a jiného hmyzu, případně jsou přímo vylučovány mšicemi.

Mšice se živí rostlinnou šťávou. Složení rostlinných šťáv se různí. Všichni živočichové, tedy i mšice, potřebují ke svému životu bílkoviny a jiné dusíkaté látky. Rostlinné šťávy mají těchto bílkovinových látek málo. Proto mšice přijímá velké množství rostlinných šťáv a z těch ve svém těle zagržuje dusíkaté látky. Aby toto velké množství potravy nezatěžovalo žaludek, došlo během vývoje u zažívacího ústrojí mšice k vytvoření tzv. filtrační komory, do které mšice saje rostlinnou šťávu, podrží z ní dusíkaté látky a zbytek bohatý na cukry vylučuje nestrávený z těla ven. Medovice nejsou výkaly, jsou to jaksi přefiltrované rostlinné šťávy.

 

Nektar obsahuje 25—40 % (až i 75 %) cukrů, a to ovocného, hroznového i řepného, dále silice květů a další účinné látky, výjimečně i jedovaté (u rhododendronů v Malé Asii) a med je pak jedovatý. Zráním se voda z medu odpařuje, cukr řepný se mění působením enzymu v cukr hroznový a ovocný.

 

Med je hustý roztok cukrů. Obsahuje 15 až 20 % vody, největší přípustné množství je 22 %. Předčasně vytočený, nevyzrálý med má vody více než med z plástů zavíčkovaných. Med uložený ve vlhkých místnostech přijímá ze vzduchu vodu, bývá na povrchu vodnatější. Med udržuje na svém povrchu rovnováhu mezi obsahem vody a vodními parami vzduchu. V suchu vytváří na povrchu tužší vrstvu.

 

V medu je 30 až 35 % cukru hroznového (glukóza), 30 až 40 % cukru ovocného (fruktóza). Oba tyto cukry pocházejí z nektaru a pak z řepného cukru, který až na nepatrné množství je rozštěpen na ně působením sekretu žlázy hltanové. V medu květovém je obsah obou cukrů 70 až 75 %, u medovicových 50 až 65 %. Závisí to na druhu snůšky. V pravém včelím medu je obvykle více cukru ovocného než hroznového.

 

Med, ve kterém převládá cukr ovocný, pomaleji krystaluje. V medu není žádný cukr řepný nebo je ho tam 2 až 4 % a nejvyšší přípustné množství je 6 %. Med květový, který má více než 6 % cukru řepného, a není to med akátový nebo čistcový, je buď cukrem porušován, nebo vznikl tím, že včely v době snůšky byly cukrem přikrmovány.

 

Každý med obsahuje dextriny. Jsou to látky, které tvoří přechod ze škrobu k jednoduchému cukru. Tvoří se také reversi pomocí enzymu obsaženém ve výměšku hltanové žlázy včely. Dextriny jsou tedy jak původu rostlinného z medovice, tak výsledkem činnosti fermentů obsažených v hltanové žláze včel. Dextrinu je v medu 0,1 % až 2,5 %. Med obsahuje několik látek bílkovinné povahy, mimo bílkoviny v pylu. Tyto látky pocházejí ze včelího organismu a to ze sekretu žlázy hltanové. Jsou to albuminy a globuliny. Nektar sám neobsahuje bílkovinné látky buď vůbec anebo jen nepatrné množství a toto množství je ovlivněno množstvím napadaných zrnek pylu do nektaru. Varem se bílkovinné látky srážejí.

Vitaminy v medu byly zjištěny až po zavedení nových, přesných, citlivějších chemických metod. Do roku 1935 se pochybovalo o přítomnosti vitaminů v medu. V medu byly zjištěny vitaminy A, B, C, E a K. Připomeňme si, jak důležité jsou vitaminy ve výživě. Stačí jich nepatrné minimální množství, aby nepostradatelný jejich účinek se projevil při výživě. Ale nutno si dobře uvědomit, že většina vitaminů je zvlášť citlivá vůči teplu, které je ničí. To je důvodem, proč je nerozumné dávat přednost medům tekutým před krystalovanými, pevnými. Medy tekuté jsou ve většině případů ztekutněné teplem z důvodů obchodních, aby se vyhovělo klamnému přání některých neinformovaných konzumentů. Med, co do obsahu vitaminů nepředstavuje velké bohatství, ale výborně vitaminy konzervuje. Med obsahuje fermenty - enzymy. Jsou to látky, které provádějí nebo urychlují určité chemické procesy, například štěpí cukr řepný na cukry jednoduché, umožňuje změnu škrobu, štěpí bílkoviny a tuky na látky jednoduché. Protože včela proměňuje složené cukry v jednoduché působením diastás, které produkuje sama, obsahuje med vždy ocenitelné množství nespotřebovaných diastás, které jsou zvláště cenné pro děti, jimž ulehčuje práci při trávení mnoha pokrmů.

Med nám také poskytuje minerální látky: vápník, sodík, draslík, hořčík, železo, chlor, fosfor, síru, měd a v některém medu jsou i radioaktivní prvky. Všechny tyto minerály jsou zužitkovatelné živými organismy a tak přispívají k dalšímu zvýšení pokrmové hodnoty medu. Rozborem medů byl zjištěn jod. V tmavých medech je pravidelně minerálů více než ve světlých. Tmavé medy obsahují 20 až 25 prvků, bohatší bývají na železo, měd a mangan.

 

Je známou skutečností, že hemoglobin, červené barvivo naší krve, který dodává kyslík nejmenším částečkám našeho organismu, nemůže být vytvořen, není-li k disposici dostatek železa pro jeho vytvoření. Kromě železa je při tomto procesu nezbytná přítomnost malých množství mědi. Oba tyto minerály jsou v medu a proto med jistě přispívá ke tvoření hemoglobinu v krvi. Některých prvků je v medu jen nepatrné množství a nazývají se prvky stopové. Mají veliký význam pro zachování zdraví, vývoj a vzrůst.

 

Každý ví, že mimo bílkovin, uhlohydrátů, tuků a vitaminů dítě potřebuje k normálnímu růstu minerály: vápník a fosfor je žádán v největších množstvích. Nestačí dávat tyto minerály v potravě, je důležité, aby tělo podrželo většinu jich pro svou potřebu. Badatelé zjistili, že podržení minerálů v těle bylo vždy vyšší, když do výživy byl zahrnut med. Hořčík je rovněž důležitým prvkem v lidské výživě. Je obsažen nejenom v kostře, ale i v některých měkkých tkáních, pomáhá zabraňovat nervové a svalové dráždivosti.

 

Med obsahuje kyseliny: jablečnou, citrónovou, šťavelovou, mléčnou a mravenčí. Většinou jsou to kyseliny organické a přeměněny v našem těle přispívají k tvoření tepla.

 

Na chuť a vůni medu mají vliv látky pryskyřičné a vonné, které se dostávají do medu nektarem. Je jich tam nepatrná část a patří mezi pryskyřice a eterické oleje. V medu jsou nejrůznější barviva dodávající medu různé barevné odstíny.

 

V medu byly objeveny velmi účinné přírodní látky zvané inhibiny, tj. látky zastavující růst bakterií. Tyto inhibiny se svým působením podobají tzv. antibiotikům jako je penicilín, streptomicin apod., které zastavováním růstu bakterií jsou jistě nejdůležitější moderní léčebné prostředky. Při nepečlivém zacházení s medem, jak tomu často při importovaném medu bývá, podléhají zkáze.

 

Chemikové zjistili v medu i něco acetylcholinu, snižujícího krevní tlak, a uvolňujícího křečové stahy. Hlavní účin medu však spočívá v těch dvou fysiologicky účinných cukrech, výhodnějších než je cukr řepný. Na těch hlavně spočívá i mírně uspávaci a uklidňující účin medu. Pak na těch rostlinných silicích, které např. působí i to - jak dále uvedeno -, že med na rozdíl od četných cukrů zvyšuje přímo chuť k jídlu. Med je mírně projímavý a ve směsi s máslem jako ranní pomazánka se takto dobře uplatňuje. Též jako sladidlo: 30 g do 200 ml citrónové vody ráno vypít.

 

Medy se dělí na dvě hlavní skupiny:

a) medy květové,

b) medy medovicové.

 

Přesné rozlišení však není možné, zvláště v krajích, kde je pastva pro včely smíšená, obyčejně bývají vzájemně pomíšeny. Květový med má obvykle světlejší barvu, med medovicový je tmavší. Ani zde neplatí žádné pravidlo, například med pohankový, vysloveně nektarový, je tmavý.

 

Podle snůšky dělíme medy na medy jarní snůšky (ovocné stromy, javor), na medy letní snůšky (akát, lípa) a medy pozdní snůšky (vřes). Barva medu je nejrůznější, od bezbarvého medu až k nejtmavším odstínům hnědi a černě.

 

Na barvu medu má vliv:

a) druh včel,

b) stáří plástů, do kterých včely med ukládají; z tmavých plástů přechází do medu barvivo, které zbarvuje tmavěji med,

c) nadmořská výška, čím z vyšších poloh, tím světlejší, na příklad medovicový med z oblasti nad 2000 m je světlý,

d) způsob, jak včelař med získává a ukládá. Med zahříváním tmavne, stejně i dlouhým uložením.

 

Rozlišování ceny medu podle barvy je nesprávné, týká se to zvláště světlého medu, který bývá ceněn výše než tmavý. Mnohé medovicové medy jsou svým obsahem daleko více hodnotnější, než medy světlé.

 

Podle vůně a chuti označujeme medy podle květů, ze kterých byl med sbírán. Tak známe med lípový, akátový, jetelový, pohankový, svazenkový aj. Chuť a vůně medu se mění stářím medu, čím je med starší, tím je jeho aroma menší a chuť ostřejší. Vytočený med je tekutý, čirý, po nějakém čase krystaluje a to buď v celé hmotě, nebo částečně.

 

Na uložení medu jsou vhodné nádoby skleněné, porcelánové, kameninové a kovové z nezávadného kovu. Na povrchu se ovazují pergamenem nebo celofánem. Nádoby s medem mají být uloženy v suchých, čistých, chladných místnostech, kde nejsou uloženy potraviny vyznačující se silným pachem, jako cibule, česnek, kysané zelí, sýr, uzeniny. Do místnosti nemá svítit slunce, v oknech má být síťka proti hmyzu.

 

Med by, znám jako potrava od nejstarších dnů, z nichž máme historické zprávy. Odedávna slouží lidstvu jako sladidlo a teprve po zavedení řepného a třtinového cukru byl z denní potřeby - ke škodě výživy - vytlačen.

 

Med je uhlohydrátová potravina s převážným obsahem jednoduchých, přímo stravitelných cukrů, s velmi cennými anorganickými solemi, je potravinou zásadotvornou. Pro své bohatství živin a ochranných látek měl by být denně požíván. Měl by být zařazen do jídelního lístku těžce pracujících, neměl by chybět mládeži v dospívajícím, ani starým lidem. Sportovcům by měl dodávat síly a vytrvalosti. Kojencům a dětem je nejcennějším sladidlem a pokrmem.

 

Pro svoji lahodnou chuť a vůni je ve většině případů med oblíben. Výjimečně některé dítě med odmítá. V tomto případě bud úplně upustíme od podávání medu, nebo med podáváme s některou jinou potravinou smíchaný. Medem osladíme kakao, čaj, mléko, z medu upravíme limonádu nebo chutnou pomazánku. K tomu účelu smícháme med se zavařeninou, máslem, povidlím nebo do medu přidáme mleté vlašské ořechy nebo oříšky, trošku kakaa nebo citrónovou šťávu a kůru, pomerančovou šťávu a naloženou sekanou pomerančovou kůru nebo máslo a mletý perník, ovocný jam a jiné. Touto úpravou docílíme rozmanité chuti. Dítě si na med zvykne záhy a stane se mu nepostradatelným pokrmem a pochoutkou.

 

Pracující lidé by měli denně ku snídani požívat aspoň jednu polévkovou lžíci medu, k tomu máslem namazané housky anebo dobrý chléb s máslem.

 

100 g medu vydá průměrně 330 kalorií. Ve srovnání s jinými potravinami podle Schalla zjistíme, jak je výživná hodnota medu vysoká.

Požívání medu poskytuje organismu cenný doplněk enzymů a je to zvláště invertase. Tento enzym je naprosto nezbytný pro trávení cukernatých látek. Med nás nejenom dobře živí, také podněcuje chuť k jídlu, a to vlivem etherických olejíčků, pryskyřičných látek a organických kyselin.

 

Doporučuje se pro své vlastnosti rekonvalescentům, lidem po operaci a všem kdo mají malou chuť k jídlu. Med máme podávat pokud možno nepřehřátý, aby biologické hodnoty neztratil.

Nemusíme více zdůrazňovat výhody a dobrodiní, které přináší běžné požívání medu, jež pro účinek jeho různých cenných složek možno považovat za komplex cukrů nejvyšší výživné hodnoty jak pro dospělého, tak pro starce, ale zvláště pro děti.

 

Please reload

Další články
Please reload

Archiv
Please reload

Hledání podle Tagů
  • Facebook Basic Square

Jedu na medu - včely a dobrý med